Ze života 01 I Jak jsem hledala brigádu

7. září 2017 v 20:13 | Barbora V. |  Ze života
Milí čtenáři a čtenářky,
ráda bych vám představila jednu první z mých sérií článků a to sérii ZE ŽIVOTA, která jak už název napovídá bude o zážitcích z mého života. Ať už těch veselých či těch méně šťastných. Doufám tedy, že se vám můj první článek bude líbit.

Zdroj: weheartit.com



Letní semestr se pomalu, ale jistě blížil ke konci. Nejtěžší zkoušky jsem měla za sebou a na poslední zkoušku, která mě čekala (makroekonomie) jsem se vzorně učila. Proto jsem si řekla, že už je na čase si začít hledat nějakou brigádu na léto. Koho by také bavilo vysedávat většinu dní doma, jako jsem to měla v minulých letech. Celý školní rok jsem do školy dojížděla a kvůli tomu nestíhala nic jiného. Další měsíce "nedělání" už by mě opravu nebavily. Tak jsem tedy začínala rozesílat životopisy, motivační a průvodní dopisy, chodila se ptát po obchodech, nejrůznějších firmách, ale bohužel nikde až na jednom místě jsem nedostala kladnou odpověď. Ono místo bylo ovšem velmi zajímavé. Na první pohled se jednalo o úplně obyčejné místo pokladní v malém obchůdku u nás ve městě. Nebyl to ovšem obyčejný obchůdek. Jednalo se o obchod zabývající se bylinkami, nejrůznějšími čaji, kapkami, zdravou výživou a spoustou dalších věcí. Personál skládající se z jedné mladé slečny a postarší paní působil velmi sympaticky a hned jsme se dali do řeči. Ovšem když jsem spatřila paní majitelku zdálo se mi na ní něco zvláštního. Proběhlo klasické seznámení - podání rukou. Paní mě pozvala k sobě do kanceláře. První věc co mě zarazilo bylo velké lůžko uprostřed místnosti. Jak jsem se později dozvěděla lehátko sloužilo na seance paní majitelky a také pro další docházející specialisty, kteří se s klienty například vraceli do minulých životů, zabývali se duchy... Poté co mi paní majitelka vyprávěla o všech těchto pro mě opravdu překvapujících věcech si zapsala mé datum narození a začala si něco pro sebe psát. Po nějaké době jsem se dozvěděla, že ovládá také numerologii a má mě dokonale přečtenou. Během několika minut mi o mém životě řekla snad všechno co mohla. Mé kladné, ale i záporné vlastnosti, co dělám ve svém volném čase (opravdu jsem to neměla ve svém životopisu). To už jsem před ní seděla opravdu s pusou dokořán a nevěděla co si myslet. Bylo to strašně divné. Informace, které mě už ale opravdu vyvedly z míry byly ty, že jsem prý dobrý převaděč duší mrtvých, které se na mě prý doslova lepí jen abych jim pomohla na onen svět. (Prý se to u mě projevuje náhlou bolestí hlavy - což opravdu často bezdůvodně pociťuji Smějící se) Vybrána jsem prý byla záměrně hlavně kvůli této věci. (Úplná Jolanda Smějící se ). Práce v tomto obchůdku by tedy nezahrnovala pouhé prodávání, ale také odvádění duší pryč, pomoc ostatním lidem zbavit se parazitujících duší, které je nechtějí opustit a v neposlední řadě také čistění obchůdku od temných sil. Poté už jsem dostala jen spousty letáčků s přípravky, které se mám naučit a mohla jsem jít domů. Musím říct, že jsem odcházela opravdu zmatená a s velmi zvláštní náladou. Abych pravdu řekla, celé mě to vyděsilo a zájem o práci na takovém místě jsem už příliš neměla. Smějící se

A co vy, zažili jste také nějaký zvláštní pohovor?
 


Komentáře

1 Kája Kája | Web | 12. září 2017 v 21:22 | Reagovat

No to musel být zážitek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama